Hotel Špindlerova Bouda - Okolí
Okolí Špindlerova mlýna
V okolí Špindlerova mlýna je bohaté turistické vyžití, region nabízí pěší turistiku, cykloturistiku, sjezdové lyžování, zimní běžecké tratě, sáňkařské dráhy, aquapark, bobovou dráhu, paragliding, vyjížďky na koních, bowling, fitness, golf, snowtubbing, squash, tennis...
Horská turistika:
Cesta Česko - Polského Přátelství: Špindlerova bouda - Harrachov
Ze Špindlerovky na Petrovu boudu pokračujeme po červené, po 2 km narazíme na modře značenou odbočku doleva k Petrově boudě. V létě si můžeme vybrat, zda odbočíme nebo zda budeme pokračovat po hřebenovce, v zimě je tyčována jen cesta kolem Petrovky. Od Petrovky se na hraniční hřeben vrátíme po žluté značce a pokračujeme po červené. Z Petrovy boudy ke Sněžným jámám stoupáme na Dívčí a Mužské kameny - výrazné skály s dobrým rozhledem. Míjíme pomníčky - Kalmanův a O. Rysa, u něj odbočíme na polské území k nejvyšší hoře západních Krkonoš - Vysokému Kolu, 1508 m n.m. Vpravo se otevírá pohled do Velké a Malé Sněžné jámy s ledovcovými jezírky. O Sněžných jam na Voseckou boudu a do údolí Mumlavy. Pokračujeme dále na Violík. O ? km dál dojdeme na rozcestí se žlutou značkou (vede k prameni Labe - ? km). Cesta se opět odkloní do Polska, mineme vrchol Sokolníku a na rozcestí červeně značených cest Tvarožníku odbočíme vlevo z hraničního hřebene na Voseckou boudu a do lesnatého údolí řeky Mumlavy. U ní se naše trasa setká s modře značenou Harrachovou cestou a společně pokračují po proudu až k dnešnímu poslednímu zastavení - Mumlavskému vodopádu. Vysoký je jen 8 m, ale je nejvodnatějším vodopádem Krkonoš. I tady se setkáváme se zajímavými útvary vytvořenými v žule - v peřejích nad vodopádem vymlelo víření vody obří hrnce či spíše kotle - největší u nás (s průměrem i 5 - 7m a hloubkou 3m). Od vodopádu sestoupíme do Harrachova buď po modré k autobusovému nádraží, nebo pokračujeme delší červeně značenou cestou do Harrachova - Nového Světa.
Cesta Česko - Polského Přátelství: Špindlerova bouda - Sněžka
Putování po jednom z nejzajímavějších úseků cesty česko-polského přátelství zahájíme dosti namáhavým úsekem stoupáním po severním úbočím Malého Šišáku (1440 m n. m.). Cesta je kamenitá, nepohodlná a vede po polském území. Procházíme pásmem kosodřeviny, která nám nebrání v krásných výhledech do Jeleniogorské kotliny a na horská pásma, která jí obklopují. Na západě je to Wysoki Grzbiet Izerski, na severu Gory Kaczawskie a na východě Rudawy Jnowickie. První zastávkou je Polední kámen (Stonecznik - 1423 m n. m.) žulový tor, zdaleka viditelný a opředený řádkou pověstí. Jeho tvar, připomínající směrem k severu lidskou postavu, byl příčinou, že vystřídá v minulosti celou řadu jmen (mj. Mnich, Starosta, Čertův Kámen aj.). Zdaleka viditelný útvar obyvatelů severního podhůří slouží jako svérázné sluneční hodiny. Slunce totiž nad ním kulminuje v pravé poledne. Cesta nás však vede dál na hrabu karu. Zde najdeme stopy po významné hřebenové boudě, kterou dal postavit slezský Krkonošský spolek roku 1889 jako vzorové zařízení cestovního ruchu pro pohoří. Bouda prince Jindřicha vyhořela z nejasných okolností roku 1947 a nebyla už obnovena. Za pěkného počasí jde o nejkrásnější výhledové partie v Krkonoších, jimž dominuje Sněžka. Od křižovatky Spalona Stražnica jdeme již pohodlně ke Schronisku pod Sniežka a tam se rozhodneme, jak dál. Výstup na Sněžku je logickým završením. Návrat přes Luční boudu a Kozí hřbety.
Labský důl
Ze Špindlerova Mlýna vykročíme po modré značce po levém břehu Labe kolem hotelu Savoy a kolem údolí stanice sedačkové lanovky na Medvědín (1235 m n.m.) U Dívčí lávky na soutoku s Bílým Labem začíná vlastní Labský důl a také první turistická cesta v Krkonoších, tzv. Harrachovská cesta, podle jejího zřizovatele hraběte Jana z Harrachu, který ji dal vybudovat roku 1879. Právě zde u Dívčí lávky se na ní vybíralo mýto. Labský Důl je horské údolí, 8 km. Dlouhé, které vymodeloval ledovec v době největšího zalednění až 5km dlouhý. Zbytky morénového valu můžeme pozorovat už poblíž ústí Medvědího potoka, který se vlévá do Labe zleva. Po přechodu mostu na levý břeh Labe se údolí rozšiřuje. Místo bylo kdysi vybráno pro umístění harrachovské pily, která využívala síly mladého Labe. Během cesty po pravé ruce na úbočích Sedmidolí pozorujeme ještě nyní následky podzimní vichřice roku 1966, jež tu zničila 450 ha. lesa, který se zejména v dolní části zvolna zotavuje. Při další chůzi se přiblížíme po stále široké a pohodlné cestě k Dolnímu Labskému Vodopádu, nad ním ale končí tento úsek, který je v zimě používán jako běžecká trasa ze Špindlerova Mlýna. Cesta je horší a zvedá se. Přecházíme přes Pudlavu, která zde nad mostem vytváří vodopád. Z pěkného vyhlídkového místa na skalisku můžeme dobře pozorovat následky laviny , která v březnu 1956 na protějším svahu zničila 9 ha lesa. Strhla s sebou veškerou půdu a obnažila na části 1375 m dlouhé dráhy dlouhou skálu. S obrovskou setrvačnou silou vyjela přes koryto Labe až do protisvahu. Kráčíme dál odlesněným prostorem po těžbě porostů poškozených emisemi, kde se často pracuje za pomocí vrtulníků. Pak bývá cesta z bezpečnostních důvodů uzavřena. Na protější straně se nám otvírají pohledy na na jednotlivé jámy Labského dolu, v pořadí Harrachova, Pančavská, Navorská a Labská rokle. Všechny jsou významnými botanickými lokalitami. Nás upoutá ovšem zejména vodopád Pančavy (dříve také Pančiče nebo Pučava), který se řítí několika skoky do hloubky 148 metrů na dno Labského dolu, v Pančavské jamě je také významná botanická lokalita Schustlerova zahrádka. Ve svahu poblíž vodopádu je též ukryt vchod do rozsedlinové jeskyně Krakonošovy klenotnice opředené několika pověstmi. Po přechodu dřevěné lávky přes Labe nastává budovatelský (pracovalo se tu s trhavinou) i chodecky nejobtížnější úsek výstupu k Labské boudě. Prudké stoupání je poněkud mírněno serpentinami, z nichž jedna se maximálně přiblíží k dolní partii Labské rokle, na jejíž dno spadá Labský vodopád o úctyhodné výšce 35 metrů. Výstup po kamenitém chodníku končí na ploché terase, kde stála bývalá Labská bouda, která vyhořela 6.1.1965. K její moderní nástupkyni výše ve svahu máme pár metrů a zde se rozhodneme pro odpočinek v bufetu nebo v restauraci . Místo u Labského vodopádu má své první lidské sídlo v podobě chatrče z kamene, větví a kůry, v níž pozorovala svou pohostinskou živnost legendární rokytnická Blasse - Blažková kolem roku 1830. Nabízený sortiment: kozí syrečky, mléko a pašovaná rolka ze Slezska. Po zdokonalení členy rodiny Schierů už mohla v polovině století poskytovat ubytování. Nová Labská bouda podle projektu ing.arch. Z.Říháka se stavěla v letech 1969-75. Dodnes jsou opodstatněné pochybnosti o vhodnosti její existence v tomto místě, protože se svým řešením značně vymyká prostředím v němž se nalézá. Od Vrbatovy boudy se spouštíme po červené značce horskou silnicí poněkud na úbočí Krkonoše s krásnými výhledy na údolí Jizery a celou rozsáhlou oblast západního Podkrkonoší. Pak ale červená odbočí po pěšině do kosodřeviny a zakrátko jsme na Šmídově vyhlídce, kde se rozloučíme s panoramatem Slezského hřebene a s pohledem na celé Sedmidolí. Ze Šmídovy vyhlídky zahájíme dosti příkrý sestup na Horní Mísečky. Čilé středisko zimních sportů, na jehož nedávnou hornickou minulost upamatovává jeden z objektů jménem Cáchovna. V padesátých letech tu byli ubytováni horníci provádějící rudný výzkum (uran) na úbočích Medvědína. Z křižovatky na okraj louky opět poměrně příkře scházíme po červené nejprve na Bedřichov a mezi objekty vojenské zotavovny dál do centra Špindlerova Mlýna.
Last Minute:
01.03. - 31.03.2010
550,- / osoba / noc se snídaní
Děti 3 - 12 let sleva 50%
Polopenze 175 CZK / osoba / den
Platí pro pobyty 2 a více nocí
>>> REZERVACE <<<
Hotelové balíčky:
100% Relax
více...
5 dní luxusu & relaxace
více...
Zimní relax balíček
více...
